Prodělali jste nějaký chirurgický výkon, jehož výsledkem je jizva? Jizva je přirozenou součástí hojení tkáně. Jizva není pouze „kosmetickou vadou“, ale prostupuje od kůže přes podkoží až ke svalům. Klíčovým prvkem je oblast fascií, systém obalů svalů, který se nachází mezi kůží a svalem. Fascie se rozprostírají v celém těle a vytvářejí síť, a proto je drobný chirurgický zásah ovlivní. I malá jizva může tedy způsobit omezení pohybu a následné přetížení v úplně jiné oblasti těla.
Málokoho napadne, že by i malá jizva po laparoskopii mohla působit na svaly a klouby. Naopak je zásahem prostupujícím hluboko do těla, a vytváří změnu skluznosti fascií, změnu napětí kůže a svalů v místě zákroku, a tato „změna“ se dále šíří do těla. Proto například jizva po císařském řezu může způsobovat bolesti hlavy a podobně…
Celý tento proces vzniká na podkladu procesu hojení tkáně. Vznikem jizvy zároveň vzniká i kus nepohyblivé tkáně, přes kterou se však pohyb umí šířit. Problém nastává tehdy, kdy jizva přiroste k hlubším tkáním, tedy k fasciím, a ty ztratí svoji skluznost. Tento rigidní bod v těle brání zdravému přenosu pohybu, vytváří náhradní mechanismus pohybu, který vede z dlouhodobého hlediska k přetížení pohybového aparátu. Ale může ovlivňovat i funkci vnitřních orgánů.
Každá jizva omezí hybnost. Je třeba ji správně uvolňovat spolu s přidrženou okolní tkání. Dbát na správný stereotyp pohybu, zejména po operacích kloubů a uvést tím tak tělo do rovnováhy i po prodělaném zákroku.